Stupnice tvrdosti grafitu

Grafitové tužky se označují kombinací písmen H (tvrdá) a B (měkká). Stupnice sahá od 9H (extrémně tvrdá, světlá) přes HB (střed) až po 9B (extrémně měkká, tmavá). Každý stupeň má jiné uplatnění:

  • 2H–4H: konstrukční a pomocné linie, technická kresba, jemné šrafování.
  • H–HB: základní obrys, lineární kresba, zápisky.
  • B–2B: stínování, měkké přechody, skicování.
  • 4B–6B: výrazná tmavá místa, expresivní kresba, velké plochy.
  • 8B–9B: maximální tmavost, textura povrchu, kombinace s prstem nebo papírovou roletkou.

Pro komplexní kresbu se používá sada 2H, HB, 2B a 4B. To postačí pro naprostou většinu výtvarných úkolů.

Kresba tužkou – detailní zpracování tvaru (drak)

Detailní kresba tužkou s využitím různých tvrdostí pro světla a stíny. Zdroj: Wikimedia Commons / Public Domain.

Šrafování a přechody tónu

Šrafování je technika vytváření tónu pomocí rovnoběžných čar. Hustota a překrývání čar určuje tmavost plochy. Základní typy šrafování:

  • Paralelní šrafování: řada rovnoběžných čar jedním směrem – základní typ pro začátečníky.
  • Křížové šrafování: druhá sada čar překrývá první pod úhlem 45–90°. Vytváří tmavší tón.
  • Konturové šrafování: čáry kopírují tvar objektu, zdůrazňují trojrozměrnost.
  • Stippling: tečkování; tón se buduje hustotou teček. Pomalé, ale výsledky jsou velmi jemné.

Přechody (přechod od světla ke stínu) se vytvářejí postupným zjemňováním tlaku nebo zvyšováním hustoty čar. Papírová roletka (tortillon) umožňuje rozmazat grafit pro hladký přechod.

Proporce a konstrukční kresba

Každý kreslíř, který čelí problémům s podobností portrétu nebo perspektivou architektury, čelí problému proporcí. Konstrukční kresba řeší tento problém rozdělením celku na jednoduché geometrické tvary – koul, válce, kvádry a kužely – a jejich postupným zpřesňováním.

Pro portréty platí přibližně tato pravidla: výška obličeje se dělí na třetiny – vlasová linie, oční linie, základna nosu, bradu. Oči leží v polovině výšky celé hlavy (ne obličeje). Šířka oka odpovídá přibližně pětině šířky obličeje. Tato pravidla nejsou absolutní, ale slouží jako rychlý kontrolní nástroj.

9H–9B

rozsah tvrdosti tužek

4

základní techniky šrafování

30 min

denní cvičení pro pokrok

Náčrtník a pravidelné cvičení

Nejrychlejší způsob zlepšení kresby je pravidelné skicování v náčrtníku – ne malování velkých obrazů, ale rychlé 2 až 5minutové skici předmětů, rukou, tváří nebo prostoru. Objem je důležitější než dokonalost.

Doporučované cvičení pro začátečníky: nakreslit sadu svislých, vodorovných a diagonálních čar bez pravítka. Cílem je rovnoměrný tlak a přesný směr. Toto cvičení zlepšuje kontrolu nad tahem ruky za 2 až 3 týdny pravidelné práce.

Papír pro kresbu tužkou

Kresebný papír s jemným zrnem (tzv. tooth) zadržuje grafit lépe než hladký papír. Standardem v ateliérech je papír gramáže 120–160 g/m², například Fabriano Accademia nebo Canson XL. Velmi hladký papír (LP) je vhodný pro technickou kresbu a stippling; textury hrubší se hodí pro expresivní práci s měkkými tužkami.

Pro dlouhodobé uschování hotové kresby je nutné ji zafixovat fixativem – sprej zabraňuje rozmazání grafitu a chrání povrch. Nanáší se ze vzdálenosti 30 cm v tenkých vrstvách.

Výukové materiály a cvičení pro kreslíře v češtině nabízí například umelecke-potreby.cz a sbírky kreseb jsou dostupné v Národní galerii na ngprague.cz.