Akvarel pro začátečníky: první kroky

Volba papíru

Papír je pro akvarel důležitější než barvy. Kvalitní akvarelový papír musí mít gramáž alespoň 300 g/m², jinak se při navlhčení vlní a barva se hromadí v prohlubních. Standardem v ateliérech je 100% bavlněný papír s lisovanou strukturou – například Fabriano Artistico, Arches nebo Saunders Waterford.

Papír se liší třemi typy povrchu: HP (hot press – hladký, vhodný pro detaily a botanické ilustrace), CP (cold press – středně hrubý, univerzální) a Rough (hrubý, vhodný pro plošné lavíry a expresivní práci). Začátečníkům se doporučuje CP 300 g/m².

Před malováním se papír napíná – buď na dřevěný rám pomocí profilové pásky, nebo se namočí do vody a přilepí na desku lepicí páskou po obvodu. Napnutý papír se po zaschnutí neroztrhne ani nezvlní.

Malíř pracující s akvarelem v přírodě. Technika plein air klade zvýšené nároky na rychlost rozhodování. Zdroj: Wikimedia Commons / CC BY-SA.

Výběr barev

Akvarelové barvy se prodávají v tubách a dortíčcích (pánvičkách). Tuby jsou výhodnější pro větší plochy a smíchávání na mokrém papíru; dortíčky jsou přenosné a vhodné pro práci venku. Pro začátečníky je dostatečná sada 12 barev studentské kvality – například Winsor & Newton Cotman nebo Schmincke Horadam Aquarell (student).

Základní paleta pro začátečníky: kadmiová žlutá světlá, kadmiová červená, alizarinový karmín, pruská modř, ultramarínová modř, viridian (zelená), žlutá okr, přírodní siena, pálená siena, titanová bílá (pro gvaš efekty), paynova šedá a černá.

Techniky: mokrý na mokrý a mokrý na suchý

Mokrý na mokrý (wet-on-wet): papír se nejprve navlhčí čistou vodou, poté se nanáší barva. Výsledkem jsou měkké přechody a spontánní efekty. Technika se hodí pro malbu oblohy, vody a atmosferických efektů. Klíč je rychlost – barva se musí nanést, dokud papír lesklý.

Mokrý na suchý (wet-on-dry): barva se nanáší přímo na suchý papír. Okraje tahů jsou ostré a přesné. Technika umožňuje detailní práci a vrstvení. Po zaschnutí první vrstvy lze nanášet další bez rozrušení předchozí.

Kombinace obou technik – například mokrý na mokrý pro pozadí a mokrý na suchý pro detaily popředí – tvoří základ většiny akvarelových postupů.

Štětce pro akvarel

Kolínský sobolí štětec (Kolinsky sable) je historicky nejlepší volbou – drží velké množství vody, má špičku vhodnou i pro nejjemnější detaily a dlouho nevykazuje opotřebení. Výrobci jako Winsor & Newton (série 7) nebo Da Vinci Maestro jsou v akvarelových kruzích standardem.

Pro začátek dostačí sada tří štětců: kulatý č. 4 (detaily), kulatý č. 10 (střední plochy) a plochý 1-palcový (lavíry a velké plochy). Syntetické štětce kvalitou Escoda Versatil nabízejí srovnatelný výsledek za zlomek ceny.

Příprava palety a práce s vodou

Akvarel se připravuje vždy na bílé keramické nebo plastové paletě s dostatečně hlubokými přihrádkami. Barvy se smíchávají přidáváním vody – ne přidáváním bílé, protože bílá by narušila průhlednost. Průhlednost (luminosita) je přitom základní vlastností akvarelu.

U stolu jsou vždy dvě nádoby s vodou: jedna na oplachování štětce, druhá čistá pro ředění barev. Záměna způsobuje zašpinění barev na paletě.

Časté začátečnické chyby

• Práce na příliš tenkém papíru – pod 300 g/m² se papír vlní a neumožňuje vrstvení.
• Přílišná oprava mokré barvy – opakované přejíždění rozrušuje povrch papíru a způsobuje skvrny.
• Nedostatečné množství barvy na štětci – příliš suchý štětec zanechává nerovnoměrné tahy.
• Použití příliš tmavé barvy hned od začátku – akvarel se staví od světlého k tmavému.

Podrobné technické informace o akvarelových pigmentech poskytuje databáze Handprint.com. Národní galerie Praha uchovává rozsáhlou sbírku akvarelů českých mistrů dostupnou na ngprague.cz.